Sírovec žlutooranžový je jednoletá dřevokazná houba z čeledi chorošovitých a je rozšířený po celém světě. Roste od dubna do září. U nás se hlavně vyskytuje v lužních lesích, především na listnáčích, zejména vrbách a topolech. Dalšími hostitelskými dřevinami jsou dub či akát. Můžeme ho nalézt i na ovocných stromech - hrušních, třešních a ořešácích. Na jehličnanech se vyskytuje vzácně.
Konzumují se jen mladé plodnice Sírovce žlutooranžového.
"Když zajede nůž do plodnice, lidově řečeno - jak do másla, plodnice je vhodná pro kuchyňskou úpravu. Tvrdé a starší plodnice nezměknou ani po uvaření", říká zkušený znalec hub s titulem "Král houbařů 2014" Dalibor Marounek.
Plodnice sírovce jsou zpočátku hlízovité, později polokruhovité, konzolovitě nebo vějířovitě přirostlé bokem k hostitelské dřevině. Mají paprsčitě vrásčitý ojíněný povrch. Barva je výrazně okrově žlutá, oranžová až žlutočervená, ve stáří světlejší. Rourky jsou až půl centimetru dlouhé, sírově žluté s drobnými okrouhlými póry, které někdy vylučují tekutinu. Dužnina je za mlada měkká, štavnatá a aromatická. Má příjemnou houbovou vůni a jemně nakyslou chut‘. Ve stáří je dužnina bílá, tuhá, drobivá a je cítit po svítiplynu.
"Při sběru sírovce záleží kde a na jaké dřevině ho naleznete"
Dalibor Marounek se dělí o své zkušenosti ze sběru sírovce: "Sírovec sbírám pomalu 25 let. Vyskytuje se hojně kolem Labe a Ohře na vrbách a topolech. Literatura uvádí,že nejchutnější plodnice jsou z ovocných stromů. Z vlastní zkušenosti mohu však říct, že nejchutnější plodnice jsou právě z vrb a topolů. Tyto dřeviny obsahují až 70% vody a plodnice jsou tak krásně štavnaté. Ovocné dřeviny jsou většinou tvrdé a nemají takový obsah vody. Několikrát jsem se setkal se sírovcem, který vyrostl přímo u silnice a plodnice za několik dní zmizely. Musí to být lahůdka konzumovat sírovce plné olova a jiných škodlivých látek. Z ovocných stromů sírovce jen ze sadů a parků. Nikdy od silnice! Nejhorší kvalita plodnic je z dubu a akátu, jsou tvrdé i v mládí a trupelnaté, většinou co nacházím já jsou zbarvené do oranžova a velmi tenké. Z vrb a topolů je sírovec krásně žlutý a pěkně vyrůstá taškovitě nad sebou. Trsy mívají někdy až 1m na výšku."
Jak na kuchyňskou úpravu sírovce?
Ptáme se opět Dalibora: "V kuchyni upravuji sírovec většinou jako řízky, pokrájím na centimetrové plátky a povařím v Masoxu nebo Podravce pro lepší chuť. Vařím 10 až 15 minut, sliji a nechám okapat. Pak obalím klasicky v trojobalu. Teplé řízky jsou nejlepší. Připomínají kuřecí maso. Studené to není ono."
"Vrchol úpravy sírovce v kuchyni vymyslel mykolog Aleš Vít, známý gurmán a gurmet. Sírovce nejdříve povaříme, pak nakrájíme na kostičky, podusíme na cibulce, zalijeme sladkou smetanou a přidáme lžici kari. Potom opět chvíli necháme povařit. Takto upravený sírovec lze konzumovat s knedlíkem, těstovinami, pečivem i rýží. Recept Aleše Víta - sírovec na kari opravdu stojí za to vyzkoušet," usmívá se Dalibor.
Sírovec se používá i v lidovém léčitelství, kde hraje důležitou roli při regulaci činnosti lidského organismu.
Zapálené staré plodnice sírovce ve středověku sloužily na odhánění moskytů a jiného hmyzu. Z rozdrcených suchých plodnic se v době neúrody pekl chléb.
"Záměna tohoto druhu je málo pravděpodobná, v úvahu přichází sírovec horský - roste ve vyšších polohách na smrku. Podobné jsou mladé plodnice jedlého trsnatce lupenatého - na řezu černá. Zřídka se vyskytuje nejedlá bondarcevka horská, která má klobouk v hnědých odstínech, pálí a roste ve vyšších polohách na dřevě jehličnanů," podotýká nakonec Dalibor Marounek.
Foto: D. Marounek
